Pěna jako hasivo je směsí vody a pěnotvorných přísad. Pěnové hasicí přístroje jsou vhodné pro hašení požárů třídy A a třídy B.
Podle způsobu výroby rozlišujeme pěnu chemickou a pěnu vzduchomechanickou.
Chemická pěna se připravuje reakcí určitých chemikálií a v praxi se v současné době využívá jen pro speciální účely.
Vzduchomechanická pěna se vyrábí mechanickou cestou z vody a pěnidla pomocí pěnových proudnic a agregátů. Podle čísla napěnění se pěny dělí na:
- pěna těžká (číslo napěnění 6 až 20),
- pěna střední (číslo napěnění 20-200),
- pěna lehká (číslo napěnění nad 200).
Číslo napěnění je poměr objemu vyrobené pěny k objemu použitého roztoku pěnidla a vody.
Pěna je vhodná jako hasivo pro požáry hořlavých kapalin (třída B). Hlavním hasebním efektem je efekt izolační – vytváří na hladině hořlavé kapaliny celistvou vrstvu, která brání přístupu vzduchu a znemožňuje další vývin hořlavých par. Těžká a střední pěna působí taky částečně efektem chladicím.
Pěny se nesmí používat při hašení požárů lehkých kovů, požárů karbidu vápníku, elektrických zařízení pod napětím, hořících sazí, roztaveného železa a žhnoucího uhlí. Při hašení požárů polárních hořlavých kapalin (alkohol, aceton apod.), které pěnu rozrušují, se musí používat speciálních pěnidel.
Problém při použití pěny je vznik sekundární škody, která vzniká při zapěnění materiálů, které se nacházejí v blízkosti hořících látek (potraviny, archivy, elektronika, knihovny apod.).