Na pracovišti je nutné zajistit dostatečnou výměnu vzduchu přirozeným, nuceným nebo kombinovaným větráním, aby se ochránilo zdraví zaměstnanců.

Množství vyměňovaného vzduchu se stanoví s ohledem na povahu a fyzickou náročnost práce tak, aby bylo dodrženo předepsané množství již od počátku směny.

Minimální množství venkovního vzduchu na pracovišti

Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být:

  • 25 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do třídy I nebo IIa, na pracovišti bez chemických látek, prachů nebo jiných znečišťujících látek.
  • 50 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do třídy I nebo IIa, na pracovišti s přítomností chemických látek, prachů nebo jiných znečišťujících látek.
  • 70 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do tříd IIb, IIIa nebo IIIb,
  • 90 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do tříd IVa, IVb nebo V.
  • Minimální množství venkovního vzduchu musí být zvýšeno při dodatečné zátěži větraného prostoru pracoviště, například vlivem tepla nebo pachů. V takových případech se množství přiváděného venkovního vzduchu zvyšuje o 10 m3/h na každého zaměstnance přítomného na pracovišti.
  • Pro pracoviště s přístupem veřejnosti se množství přiváděného venkovního vzduchu zvyšuje podle plochy místnosti o hodnotu 0,2 až 0,3 osoby/m2 nezastavěné podlahové plochy. Při venkovních teplotách vyšších než 26 °C a nižších než 0 °C lze množství venkovního vzduchu snížit, avšak ne více než na polovinu.
  • Proudění vzduchu musí zajistit účinné provětrávání pracoviště a nesmí přispívat k šíření škodlivin na jiná pracoviště.

§ 41 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci

Nucené větrání na pracovišti

  • Nucené nebo kombinované větrání se použije vždy, pokud přirozené větrání nepostačuje.
  • Vzduch přiváděný na pracoviště vzduchotechnickým zařízením musí obsahovat dostatečný podíl venkovního vzduchu, aby se snížily koncentrace chemických látek a prachu pod přípustnými expozičními limity.
  • Minimální množství venkovního vzduchu na jednoho zaměstnance nesmí být nižší než stanoví požadavky na přirozené větrání.
  • Větrací zařízení nesmí negativně ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu a musí zabránit vystavení zaměstnanců průvanu.
  • Při nuceném větrání se vzduch filtruje a v zimě se ohřívá.
  • Oběhový vzduch musí být vyčištěn tak, aby zpětný vzduch obsahoval maximálně 5 % přípustného expozičního limitu chemických látek nebo prachu.
  • Pokud se používá teplovzdušné větrání nebo klimatizace, musí být podíl venkovního vzduchu alespoň 15 % celkového množství přiváděného vzduchu.
    Chemické látky a prach musejí být přímo u zdroje zachyceny, pokud to technicky jde. Toho lze dosáhnout zakrytím zdroje nebo použitím místního odsávání.
  • Místní odsávání musí být v provozu souběžně s technickými výrobními zařízeními a musí být zabezpečeno tak, aby se po vypnutí odsávacího zařízení zastavila i technická výrobní zařízení.
  • Místní odsávání u zdrojů škodlivin musí mít sací nebo hermetizační nástavec nebo zařízení, například skříň nebo kapotu, které zabraňují šíření chemických látek a prachu do pracovního ovzduší.
  • Vývody odváděného vzduchu do venkovního prostoru musí být umístěny tak, aby nedocházelo k nasávání chemických látek a prachu zpět do pracoviště větracím zařízením.
  • Pokud se odvádí vzduch do venkovního prostoru, musí být zajištěn dostatečný přívod venkovního vzduchu, který splní požadavky na mikroklimatické podmínky a tlakové poměry ve větraném prostoru.
  • Přiváděný vzduch nesmí zhoršovat kvalitu pracovního ovzduší.
    Větrací zařízení a zařízení pro místní odsávání, která mohou způsobit zvýšení koncentrace chemických látek a prachu v pracovním ovzduší v případě poruchy, musí být vybavena signalizací provozu a signalizací poruchy řídicího systému.
  • Nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší pracoviště, a tím představovat riziko pro zdraví zaměstnance, musí být neprodleně odstraňovány.
    § 42 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

Větrání při práci s chemickými látkami nebo prachem

Při práci s chemickými látkami nebo prachem, musí být zajištěno dostatečné a účinné větrání a místní odsávání od zdroje. Dále musí být uplatněna technická a technologická opatření, která napomáhají ke snížení úrovně chemické látky v pracovním ovzduší.

Pro chemické karcinogeny, mutageny nebo látky toxické pro reprodukci musí zaměstnavatel zajistit zachycení u zdroje a zajistit místní odsávání a celkové větrání.

Havarijní větrání na pracovišti

Na pracovišti, na kterém může v důsledku mimořádné události dojít k úniku těkavé chemické látky v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno podtlakové havarijní větrání.

  • Havarijní větrání musí být zajištěno tak, aby jeho spouštění bylo snadno dostupné před vstupem na pracoviště.
  • Havarijní větrání musí být podtlakové tak, aby při jeho chodu nemohla těkavá látka pronikat do prostor jiných pracovišť.
  • Množství odváděného vzduchu musí být voleno tak a výduch umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít k ohrožení zdraví osob na ostatních pracovištích a ve venkovní prostoru.

§ 41 odst. 6 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci

Právní předpisy