Svařování

Technologie svařování je využívána v mnoha různých oborech, jako je strojírenství, stavebnictví, opravárenství, služby atd. Svařování je jedna z technologií nerozebíratelného spojování materiálů. Ke spojení jednotlivých částí dochází jejich ohřevem nebo plastickou deformací, případně společným působením obojího. Do svařování lze však zařadit i činnosti jako je pájení či dělení materiálů obdobnými technologiemi, kterými se svařuje. Svařovat lze kovy železné, tj. ocel, ale i neželezné, jako je hliník, měď apod., svařovat lze i plasty. Metod svařování je celá řada. Nejčastěji se používá svařování elektrickým obloukem, elektrickým odporem nebo svařování plamenem. Existuje však i mnoho dalších metod, jako je svařování nebo dělení materiálů laserem, svařování tlakem za studena, svařování třením, svařování plastů horkým vzduchem a další.
Jednotlivé metody svařování jsou specifické jak z hlediska používaných pracovních nástrojů a nářadí, tak i z hlediska svařovaných materiálů či použitých pracovních postupů. Např. svařování elektrickým obloukem se provádí obalenou elektrodou, pod tavidlem a v ochranné atmosféře. Svařování tavné (tj. například elektrickým obloukem), se provádí místním ohřevem a roztavením spojovaných částí bez použití tlaku, kdy k ohřevu svařovaných částí dochází vlivem působení elektrického oblouku. Obdobně je tomu i při plamenném svařování, kde se pro ohřev svařovaných součástí používá teplo spalovaných směsí plynů.

Terminologie

  • Svařování – tepelné spojování, drážkování a tepelné dělení kovových i nekovových materiálů, pokud jsou prováděny otevřeným plamenem, elektrickým obloukem, plazmou, elektrickým odporem, laserem, třením, aluminotermickým svařováním, včetně používání elektrických pájedel a benzínových pájecích lamp.
  • Nebezpečný prostor – prostor, v němž za určitých okolností (prostředí, velikost prostoru, apod.) mohou vzniknout činnosti zapříčiňující úraz osoby, která se v prostředí nachází.
  • Prostor nebezpečný z hlediska úrazu elektrickým proudem – prostor, v němž vlivem prostředí je buď stálé nebo přechodné nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Jsou to hlavně prostory s prostředím horkým, vlhkým (i přechodně), s vodivým okolím, prašným s vodivým prachem, se škodlivým chemickým působením (žíraviny), s otřesy apod.
  • Prostor zvlášť nebezpečný z hlediska úrazu elektrickým proudem – prostor, v němž zvláštní okolnosti nebo vlivy prostředí zvyšují nebezpečí úrazu, zejména prostředí mokré.
  • Prostředí horké – prostředí, kde teplota v průměru za 24 hodin je obvykle vyšší jak 35 °C.
  • Prostředí vlhké – prostředí, které obsahuje více než 15 g vody na 1 m nebo kde je relativní vlhkost vzduchu trvale vyšší než 80 %. (Voda se sráží na předmětech v prostoru, ale nestéká.)
  • Prostředí mokré – prostředí, kde voda trvale stéká, skapává nebo stříká.
  • Prostor s nebezpečím požáru – prostor včetně jeho zařízení nebo jeho části, v němž se vyskytují tuhé hořlavé hmoty, hořlavý prach, hořlavé kapaliny, hořlavé plyny nebo hořlavé látky obsažené ve stavebních konstrukcích či zařízeních a v případě použití dané technologie svařování může dojít k jejich zapálení a vzniku požáru.
  • Prostor s nebezpečím výbuchu (s následným požárem) – prostor, v němž se může vyskytnout za normálních provozních podmínek nebezpečná koncentrace pro výbuch, nebo ve kterém se nacházejí výbušniny nebo látky obsahující výbušniny nebo jiné látky a materiály, které při použití dané technologie mohou být příčinou výbuchu s následným požárem.
  • Přilehlé prostory – prostory spojené s místem svařování dveřmi, otvory, kanály, prostupy, apod., nad, pod a vedle svářečského pracoviště.
  • Prostor s nebezpečím otravy – prostor, v němž je značně překročená nejvyšší přípustná koncentrace škodlivin, respektive, v němž jsou překročeny hraniční hodnoty příslušných škodlivin.
  • Prostor s nebezpečím zadušení – je prostor, v němž není dostatek vzduchu (nebo obsah kyslíku ve vdechovaném vzduchu poklesne pod 16 %).
  • Aerosol – rozptýlené tuhé nebo kapalné částečky ve vzduchu (podobně jako mlha).
  • Dýchací zóna – prostor ve výšce dýchacích cest podle pracovní polohy, v níž jsou vykonávány práce.
  • ANB – Národní autorizovaná osoba (Authorised National Body), právnická osoba, schválená EWF a * IIW – metodicky řídí zkušební a certifikační činnost v oblasti svařování a dohlíží na dodržování platných předpisů
  • ATB – autorizované výukové místo (svářečská škola,)
  • EWF – Evropská svářečská federace
  • IIW – Mezinárodní svářečský institut
  • zkušební organizace – autorizovaná právnická osoba, pověřená prováděním zkušební činností
  • zkušební orgán – pracovník zkušební organizace s odbornou svářečskou kvalifikací EWE případně EWT, delegovaný na zkoušky svářečů
  • svářečská škola – ATB pro svářeče
  • svářečský instruktor – pracovník s odbornou svářečskou kvalifikaci svářečský praktik (EWP), pedago¬gickým minimem a svářečskou kvalifikací podle ČSN EN 287 popř. ČSN EN ISO 9606
  • svářečský inženýr (EWE) – pracovník s vysokoškolským vzděláním a diplomem svářečského inženýra, získaný na některém ATB
  • svářečský technolog (EWT) – pracovník s ukončeným středoškolským vzděláním a diplomem svářeč¬ského technologa, získaný na některém ATB
  • svářečský praktik (EWP) – pracovník s platným svářečským oprávněním podle ČSN EN 287 a diplomem svářečského praktika, získaný na některém ATB
  • svářečský dozor – pracovník odpovědný za výrobní svářečské operace a za činnost se svařováním sou¬visející, jehož způsobilost a znalosti jsou prokázány výcvikem, vzděláním a odpovídajícími výrobními zkušenostmi (viz ČSN EN 719)
  • svářeč – pracovník, který byl vyškolený v základním kurzu svařování; odbornost získaná absolvováním kurzu a vykonáním příslušné zkoušky má platnost v rozsahu, uvedeném na Osvědčení o základním kurzu svařování.
  • zaškolený pracovník – pracovník zaškolený na obsluhu svařovacího zařízení nebo konkrétní jednodu¬chou svářečskou práci; rozsah oprávnění je vymezen a přesně definován, je platný pouze v organizaci, pro kterou bylo zaškolení provedeno.

Rizikové faktory při svařování Rizikové faktory při svařování
 

Požadavky BOZP a PO pro svařování

  • Před začátkem svářečských prací se musí vyhodnotit, zda v prostorách svařování i v prostorách přilehlých nepůjde o práce se zvýšeným nebezpečím.
  • V případě zvýšeného nebezpečí se svařuje pouze na písemný příkaz a po provedení v něm nařízených doplňujících bezpečnostních opatření.
  • Pokud by mohla vzniknout provozní nehoda nebo hrozilo by nebezpečí otravy nebo zadušení, musí být zajištěn odborný dohled (druhým, popř. třetím pracovníkem), musí být učiněno bezpečnostní opatření.
  • Před zahájením svařování musí svářeč zkontrolovat, zda jsou v místě svařování odstraněny hořlavé látky, zda je zamezeno vzniku požáru nebo výbuchu a zda je na svařovacím pracovišti a v jeho okolí zabezpečena předepsaná ochrana osob.
  • Vzniku požáru nebo výbuchu v místech svařování a v přilehlých prostorách se musí zabránit odstraněním hořlavých a výbušných látek přikrytím hořlavin nehořlavou látkou vyvětráním.
  • Při svařování nádob, potrubí a zařízení musí být z povrchu a z vnitřku svarků odstraněny hořlavé a výbušné látky, aby při svařování nevzplanuly.
  • Pracovníci (svářeči, popř. i osoby v okolí svařování, pomocníci apod.) musí být vybaveni příslušnými osobními ochrannými pracovními prostředky. OOPP nesmí být znečištěny olejem, tukem apod.
  • Osoby v okolí svařování a řezání musí být chráněny před škodlivými účinky (záření, sálavé teplo) – za rozestavění zástěn k ochraně osob odpovídá svářeč.

Svařování – odborná způsobilost

Svařování – zakázané činnosti
 

Požadavky na pracoviště a podmínky pro svařování

 
Požadavky na svářečská pracoviště Požadavky na svářečská pracoviště

Podmínky pro zahájení svařování Podmínky pro zahájení svařování

Podmínky po skončení svařování Podmínky po skončení svařování

Metody svařování

 
Metod svařování je celá řada. Nejčastěji se používá svařování elektrickým obloukem, elektrickým odporem nebo svařování plamenem. Existuje však i mnoho dalších metod, jako je svařování nebo dělení materiálů laserem, svařování tlakem za studena, svařování třením, svařování plastů horkým vzduchem a další. Jednotlivé metody svařování jsou specifické jak z hlediska používaných pracovních nástrojů a nářadí, tak i z hlediska svařovaných materiálů či použitých pracovních postupů.

Svařování plamenem Svařování plamenem

Svařování elektrickým obloukem Svařování elektrickým obloukem
 

Osobní ochranné pracovní prostředky

 
Základní a doplňující osobní ochranné pracovní prostředky pro svářeče jsou uvedeny v této tabulce dle ČSN 05 0601. Jsou zde uvedeny OOPP pro různé metody svařování a termické dělení kovů. O použití jednotlivých ochranných prostředků rozhoduje svářečský technolog spolu s bezpečnostním technikem.

K nejčastějším osobním ochranným pracovním prostředkům při svařování patří především svářečský oblek, ochranná kukla, ochranné rukavice, kožená zástěra, kožené kamaše, kožená obuv.


Související legislativa

Vyhláška č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách

Další legislativa

ČSN

  • ČSN 05 0705 – Zaškolení pracovníků a základní kurzy svářečů
  • ČSN EN ISO 9606-1 Zkoušky svářečů – Tavné svařování – Část 1: Oceli
  • ČSN EN ISO 9606-2 – Zkoušky svářečů – Tavné svařování – Část 2: Hliník a jeho slitiny
  • ČSN EN ISO 9606-3 Zkoušky svářečů – Tavné svařování – Část 3: Měď a slitiny mědi
  • ČSN 05 0600 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro svařování. Projektování a příprava pracovišť.
  • ČSN 05 0601 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro svařování kovů. Provoz.
  • ČSN 05 0610 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro plamenové svařování a řezání kyslíkem.
  • ČSN 05 0630 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro obloukové svařování.
  • ČSN 05 0650 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro odporové svařování.
  • ČSN 05 0661 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro třecí svařování kovů.
  • ČSN 05 0671 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro laserové svařování kovů.
  • ČSN 05 0672 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro elektronové svařování kovů.
  • ČSN 07 8304 Tlakové nádoby na plyny – Provozní pravidla.
  • ČSN EN 1089-3 Lahve na přepravu plynů – Označování lahví, Část 3: Barevné značení.
  • ČSN ISO 3864 – Grafické značky – Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky.
  • ČSN EN 45020 – Normalizace a souvisící činnosti – Všeobecný slovník.
  • ČSN 38 6479 – Stavba a provoz acetylenovodů.

    Svářečské práce na pracovní pozici svářeč, svářečský dělník mohou vykonávat:

    • Osoby, které mají platný svářečský průkaz anebo platný průkaz svářečského dělníka s uvedením příslušného druhu a rozsahu oprávnění.
    • Osoby, které k programování, sestavování, údržbě a opravám mechanizovaných a automatizovaných svářecích zařízení mají příslušnou odbornou kvalifikaci a mají pověření zaměstnavatele k výkonu uvedených prací daných pracovní smlouvou.
    • Osoby s vyšším odborným vzděláním při řešení výzkumných a vývojových úkolů ze svařování, pokud mají písemné pověření zaměstnavatele, přičemž toto pověření není starší než 2 roky, a pokud prokáží znalost bezpečnostních ustanovení podle této normy.
    • Osoby, které jsou ve výcviku svařování pod přímým odborným dozorem instruktora svařování, ale nesmí vykonávat práce se zvýšeným nebezpečím.


    Zaškolení pracovníků

    Zaškolení pracovníků mohou provádět svářečské školy nebo organizace ve vlastních nebo jiných výukových zařízeních. Zaškolení pracovníků musí být prováděno na pracovištích k tomuto účelu odpovídajícím způsobem vybavených.

    Zaškolení pracovníků se provádí pro konkrétní práci, zařízení, metodu, polohu svařování a požadovaný základní materiál.

    Základní kurzy

    Základní kurzy pořádají svářečské školy, které jsou pro tuto činnost personálně a technicky vybaveny. Svářeč se základním kurzem může svoji odbornost rozšířit o svařování dalších materiálových skupin pouze v dané metodě svařování absolvováním doplňkového kurzu. Svářeč absolvuje teoretický a praktický výcvik zkrácený o učební látku z teorie a praxe, kterou absolvoval v základním kurzu. Zkoušku vykoná v plném rozsahu jako při základním kurzu.
    Zkouška se skládá z teoretické a praktické části.

    Úspěšně vykonaná zkouška opravňuje zaškoleného pracovníka provádět pouze práce uvedené v rozsahu oprávnění a ve firmě, pro kterou bylo zaškolení provedeno. Každá zkouška platí pouze pro jednu metodu svařování. Změna metody svařování vyžaduje novou zkoušku.

    Osvědčení

    Osvědčení o zaškolení pracovníka platí pouze za podmínek (např. svařovací zařízení), při kterých bylo provedeno, pro práce uvedené v rozsahu oprávnění a ve firmě, pro kterou bylo zaškolení provedeno. Platnost osvědčení lze prodloužit po doškolení a přezkoušení z bezpečnostních předpisů. Dokladem o vykonání přezkoušení a tím i prodloužení Osvědčení je Osvědčení a přezkoušení. V případě, že se svářeč nedostaví k doškolení a přezkoušení do 4 let, musí vykonat novou zkoušku. V případě, že se svářeč nedostaví do šesti let, musí opakovat kurz a původní zkouška pozbývá platnost.

    Osvědčení o základním kurzu platí dva roky ode dne, kdy byla zkouška vyhodnocena jako vyhovující. Platnost zkoušky lez prodloužit po doškolení a přezkoušení z bezpečnostních předpisů. Dokladem je Osvědčení o doškolení. V případě, že se svářeč nedostaví k doškolení a přezkoušení do 4 let, musí vykonat novou zkoušku v rozsahu zkoušky po ukončení základního kurzu. V případě, že se svářeč nedostaví do šesti let, musí opakovat kurz a původní zkouška pozbývá platnost.

    Každý ukončený základní kurz, zaškolení a přezkoušení musí být evidováno a příslušné doklady archivovány.

    Svářečský průkaz (Průkaz odborné kvalifikace svářeče)

    Svářeč, který absolvuje první základní kurz obdrží „Průkaz odborné kvalifikace svářeče“. V průkazu je uvedeno označení kurzu, číslo osvědčení, datum platnosti, razítko a podpis zkušebního orgánu. Zástupce svářečské školy zapíše do průkazu záznam o lékařské prohlídce, razítko a podpis školy. Svářeč průkaz podepíše. Další zkoušky se zapisují do příslušné části průkazu.

    Průkaz odborné způsobilosti svářeče slouží pouze k evidenci vykonaných zkoušek a není dokladem o platnosti zkoušek.

    • Provádět svářečské práce zaměstnanci, kteří nemají platný průkaz, zdravotní způsobilost a nejsou mistrem, vedoucím zaměstnancem pro tuto činnost určeni.
    • Přenášet lahve za ochranné kloboučky.
    • Opustit pracoviště pokud není bezpečně zajištěno vypnutí svářecího zařízení.
    • Zavěšovat hadice při svařování přes rameno.
    • Používat hadice na svařování kratší jak 5 m.
    • Vystavovat lahve slunečnímu záření, jakmile by teplota lahví dosáhla 50 C, musí se začít ochlazovat.
    • Zahájit práce bez zajištění vodní předlohy naplněné vodou.
    • Vodní předloha se nesmí při zamrznutí ohřívat plamenem, pouze horkou vodou.
    • Provádět svářečské práce bez použití předepsaných OOPP.
    • Provádět svářečské práce se zvýšeným nebezpečím bez předchozího písemného souhlasu mistra-vedoucího zaměstnance.
    • Mazání kyslíkových lahví a jejich příslušenství.
    • Provádět svářečské práce v prostorách se zvýšeným požárním nebezpečím bez zápisu a povolení ke svařování, že svářečské práce bude provádět dodavatelská firma je tato povinna předat bezpečnostnímu technikovi ke schválení  Rozsah zvláštních bezpečnostních opatření a na jejím základě bude vydáno povolení ke svařování.

    Pro provádění svářečských prácí se zvýšeným požárním nebezpečím musí mít svářeč příkaz, vydaný provozovatelem prostor, ve kterých bude svařování prováděno.