Ujednání o zkušební době může být sjednáno v pracovní smlouvě, ale zákoník práce netrvá na jejím sjednání v pracovní smlouvě, a tak je možné to učinit v jakékoliv dohodě, což má význam u zaměstnanců, jejichž pracovní poměr vzniká jmenováním.

Zkušební doba musí být sjednána písemně, jinak je toto ujednání neplatné. Není možné zkušební dobu sjednat dodatečně, ani není možné dodatečně prodlužovat její délku.

Maximální délka zkušební doby jsou 3 měsíce (může být i kratší). Novela zákoníku práce z roku 2012 umožnila sjednat zkušební dobu až na 6 měsíců u vedoucích zaměstnanců. U pracovního poměru na dobu určitou nesmí zkušební doba přesáhnout polovinu jeho délky.

Zkušební dobu je možné sjednat buď před vznikem pracovního poměru, nebo nejpozději v den nástupu do práce.

Zkušební doba běží ode dne vzniku pracovního poměru. V případě celodenních překážek v práci v průběhu zkušební doby, kvůli kterým zaměstnanec nemůže konat práci, se zkušební doba o tuto dobu prodlužuje (platí také při čerpání dovolené). Za neodpracovanou dobu se v praxi považuje celá směna, a to bez ohledu na její délku. Zkušební doba se sjednává za účelem mít možnost v jejím průběhu jednoduchým způsobem pracovní poměr zrušit, a to jak ze strany zaměstnance, tak i zaměstnavatele.


Legislativa